Souchotě a jiná slova

Nechám na posouzení literárním odborníkům, jestli Torgny Lindgren je nebo není severským magickým realistou. Já vím, že je autorem příběhů plných nevšední poetiky, jemného humoru a nenápadné krásy.

(...) Výbor z povídkové tvorby švédského spisovatele Torgnyho Lindgrena (nar. 1938) přináší dalších patnáct kamenů do mozaiky autorovy tvorby přeložené do češtiny. Patnáct povídek, některé vybroušené, jiné okřesané pěkně fortelně nahrubo, a ty další ohlazené rukama trpělivýma jako voda. (...) Lindgrenovy povídky - stejně jako jeho romány - vynikají motivickou i jazykovou výjimečností. Autorovým rodným krajem je Västerbotten a původní prostý svéráz této severně orientované části Švédska spolu s jeho dialektem se velmi často odráží ve specifické Lindgrenově poetice. Jeho tvorba proplétá folklorní složku s biblickými motivy, postavy jeho děl bývají prosté, nicméně v intenzivním spojení s Biblí a výkladem víry. Tuto stylizovanou realitu pak Lindgren obohacuje o iluzivní, nadpřirozené prvky a dává vzniknout nevšední odnoži magického realismu.

K českým čtenářům se dostala povídková kniha výjimečného švédského spisovatele. Jedná se o výbor povídek od sedmdesátých let až po současnost, ve kterém lze sledovat určitý vývoj a proměnu v čase. Společnou tu stále zůstává autorova úcta ke slovu i k životu, ne však patetická, ale podaná s lehkostí i humorem. Lindgrenovo vyprávění je inspirováno ústní slovesností, vyprávěním příběhů. A tím také je. Tok příběhu je rozdělen do kratších odstavců (často i jednořádkových) - získává tím rytmus a udává tempo čtení. Autor nás zavádí do krajiny svého dětství, ale také do jiných zemí či zcela smyšlených míst.

Torgny Lindgren dostal tuberkulózu ve věku pěti nebo šesti let a po celé dětství byl skálopevně přesvědčen, že se nedožije dospělosti. Až když mu bylo asi třináct, lékař mu sdělil, že se definitivně uzdravil. Od té doby prý chápe život jako zázrak.