(...) Elementární částice v balzakovském rozmachu črtají jak životy volnomyšlenkářské matky a zcela odlišných otců, tak především obou bratří od dětství až po smrt. Ovšem posedlost kontinuitou osudů je zřejmě to jediné, v čem může být Houellebecq s gigantem realistického románu a svým vzorem srovnáván. Tam, kde bývá Balzac vypravěč, on je komentátor, cynický hlas, kterým jsou namluvené dokumenty o velkých kočkovitých šelmách. (...) Houellebecqova výjimečnost - a poznávací znamení zároveň - tkví v typicky vzteklém tónu, vášni, která dokáže podat tyto schematické rovnice ne jako konstrukce, ale jako písně.