(...) Redukující paměť Za zásadní kategorii Řeči ne řeči lze mít paměť. Nejen proto, že ono interviewmá z nemalé části ráz vzpomínkový, nýbrž i proto, že Šiktancův slovník a styl počítají a pracují s pamětí (a tradicí) coby bohatstvím umožňujícím vyslovit se plasticky, se stimulací všech smyslů. Šiktanc kráčí proti trendu "basic" jazyka, jehož důsledkem je přibližnost. Dokonce čtenář může nad Šiktancovými formulacemi získat mylný sice, avšak nikoliv nepochopitelný dojem, že tento spisovatel, navýsost zdrženlivý ve sdělovaní věcí osobních, je "pouhým" médiem, skrze něž se projevují pozapomenuté prameny a valéry české řeči.