(...) Autor tedy reálné mixuje s fiktivním, pravdu s básní, přičemž mix ještě zahušťuje tím, že některé scény vypravěč fakticky neprožívá, nýbrž si je představuje, respektive "píše" coby filmový scénář. Tady se však Bryczova zručnost již obrací proti jeho dílu, neboť Mé ztracené město, tato chvála vzpomínek a spontaneity, v tom okamžiku "literáčtí" a razance vyprávění měkne.