(...) V tomhle vyprávění se ale dozvíme také něco o islámské mystice, o derviších, jejichž Mistr Marjaninu prababičku obdařil titulem Dcera Slunce. A pro Alího si přijde Azrael, rohatý anděl smrti.

(...) Navíc jde spíše o fikci než o reálný příběh. Největší kritiku Satrapiová s Persepolí sklidila za výtvarný styl, příliš podobný tomu, jaký využívá její učitel David B. V Kuřeti na švestkách se zbavila složitých snových obrazců i ornamentálnosti a vsadila na jednoduchost (navíc často vypustila obrázky z rámečků a nechala jim tak více volnosti). Když se například objeví sen nebo vzpomínka, vystačí si s černým pozadím, které nahradí bílé. Její kresba tak působí čistším dojmem a nechává více prostoru příběhu. V něm naopak využívá prvků magického realismu (třeba když se na pohřbu matky hlavního hrdiny objeví oblak kouře nad rakví) a náboženské symboliky (když hrdinu nechává umírat sedm dní). I samotná zápletka má v sobě jistou tajuplnost: při manželské hádce zničí žena svému muži jeho hudební nástroj, on pak není schopen najít za něj stejně znějící náhradu, a tak se rozhodne zemřít. Prolínají se tu tak dvě roviny - běžný rodinný život a vedle toho život vnitřní, k jehož naplnění jsou třeba ideály nebo určitá umělecká krása. Je to tedy také kritika společnosti, která pro svůj další růst tento vnitřní život nepotřebuje a nahrazuje ho spotřebou. Děj Satrapiová rámuje scénou " náhodného" setkání, jíž knihu otevírá i uzavírá a která dává příběhu romantický a zároveň metafyzický náboj. Aby děj navíc zpestřila, zabudovává do něj autorka další, neméně zajímavé příběhy lidí z okolí hlavního hrdiny, které se vážou k nelehkému osudu Íránu v minulém století.

(...) Jistého muže z Teheránu přestane na sklonku roku 1958 bavit život. Přišel o svůj oblíbený hudební nástroj (je známým hráčem na perský tar) a žádný jiný mu už nezní tak libě. Jeho manželství se utápí ve sporech, děti jako by byly cizí. Co v takovém stavu absolutní deprese zbývá? Násir Alí volí smrt. Ulehne a čeká na její příchod. A Marjane Satrapiová, Íránka žijící ve Francii, v grafické novele Kuře na švestkách vypráví o posledních sedmi dnech jeho života, v nichž muž bilancuje, co ho kdy potkalo, ale sní také o Sophii Lorenové či o dávce opia... Vážné věci jsou tu nahlíženy s víc než shovívavým úsměvem.