Bezuzdná blahoslavenství Baltazara B.

(...) Protagonista Bezuzdných blahoslavenství Baltazara B. z roku 1968 představuje jakýsi protiklad k Dangerfieldovi, kterého neustále trápily existenční potíže. Baltazar B. je aristokrat, jemuž se dostane nejlepšího vzdělání, disponuje obrovským jměním, nicméně nikdy nezapadne do společnosti. Sebastian Dangerfield se dokáže chytit každé příležitosti, Baltazar B. si naopak nechá každou příležitost proklouznout mezi prsty a postupně ztrácí vše. Bezuzdná blahoslavenství Baltazara B. se inspirovala velkými romány konce 19. a počátku 20. století. A už první stránky tohoto díla výmluvně ukazují, že se J. P. Donleavy u svých mistrů učil dobře. (...) Tento román plný komických situací, vtipných replik a rozpustilého hýření je ve skutečnosti příběhem smutku, vyprávěním o zoufalé - a neúspěšné - touze najít v životě štěstí. (...) Bezuzdná blahoslavenství Baltazara B. jsou výpovědí intimnější, pronikají do lidského nitra a ukazují, že zdroj zoufalství a neštěstí se může skrývat kdesi hluboko v nás.

(...) Málokdy se českému nakladatelství povede objev takového formátu, s jakým přišlo Argo v případě J. P. Donleavyho. V jeho strhujícím a odzbrojujícím vyprávění se květnatá rétorika a náboženské koncepty proplétají s vulgarismy nejhrubšího zrna omočenými v alkoholu, zatímco příběhy samotné v sobě pozoruhodně kombinují humor a smutek. Po novele Dáma, která měla ráda čisté záchodky (2003) a Donleavyho skandálním debutu Zrzoun (2006) se k nám teď dostává román s výrazně aliteračním názvem: Bezuzdná blahoslavenství Baltazara B. I ten výtečně přeložila Michala Marková, která za práci na výše zmíněné novele obdržela již dříve tvůrčí odměnu Obce překladatelů.