Tvář toho druhého

(...) Abe své postavy záměrně nepojmenovává, zpravidla osoby označuje pouze první iniciála. Tím se vymaňuje z japonských reálií a jeho univerzálním hrdinou může být kdokoliv. I proto se o autorovi mluví jako o japonském Kafkovi. Tvář toho druhého tak můžeme chápat především jako alegorii doby. Stačí se jen zamyslet, kolik pomyslných, ale i skutečných masek si lidé nasazují, aby skryli před druhými své nitro a svou skutečnou tvář: " Cožpak to není osud společný všem současníkům ?"

(...) Psychologický román, thriller i vědecko- fantastická novela, ale především úvaha nad základními otázkami existence: tím vším je Tvář toho druhého, román vystudovaného lékaře, japonského prozaika a dramatika, filmového a rozhlasového scenáristy Kóbó Abeho. Ztratit tvář je zvláště v japonské společnosti, zdůrazňující ctnost, důstojnost a hrdost, synonymem smrti. Zvolený námět románu z roku 1964 - následky faktické destrukce obličeje coby nositele identity - vede Kóbó Abeho (1924 - 1993), držitele prestižní Akutagawovy ceny, k celé řadě filozofických otázek a jejich možných řešení.