(...) Děj románu Milenec se odehrává těsně po skončení jomkipurové války, ale v podstatě zachycuje celé dějiny Státu Izrael, které se do příběhu promítají formou vzpomínek. (...) Milenec se dočkal obrovského úspěchu již krátce po prvním vydání. Ani po třiceti letech však neztratil nic ze své působivosti - mimo jiné i proto, že přes konkrétní časové zakotvení Jehošua neřeší aktuální politickou situaci. "Aktuálnost" tohoto románu je širší, zahrnuje vztah člověka k zemi a bezprostřednímu okolí.

(...) Když vyšel roku 1977 Milenec coby první Jehošuův román poprvé, rázem se ve své vlasti stal bestsellerem, jenž přilákal i značnou mezinárodní pozornost. Ocitl se však také v centru kontroverze: ne všem vyhovoval popis Izraele coby temné, až halucinogenní krajiny snů. Třebaže se autor prohlašuje za vášnivého stoupence sionismu (dokonce natolik, že k pobouření zejména amerických Židů tvrdí, že opravdový židovský život je možný pouze v židovském státě), jeho próza se důsledně vyhýbá jak jednorozměrným úvahám o stavu země, tak falešným citům. Je prostě mocná právě proto, že se dokáže - slovy věhlasného kritika Alfreda Kazina - na hony vzdálit sentimentalitě.

(...) Milenec je svým způsobem noční román a Jehošua má cit pro různé barvy tmy: pro osamělou nespavost patnáctileté dívky, brzké vstávání arabských dělníků ještě před východem slunce nebo pro půlnoční datlování spisovatele v protějším okně. A co je ještě lepší: i čtenáře dokáže Jehošua udržet bdělého dlouho, dlouho do noci.