Zpráva o místech tak není atlasem ani průvodcem, ale spíše cestopisem odhalujícím hloubku ukrytou na povrchu, prázdno za fasádou světa, zárodkem románu promlouvajícím o provizorních příbytcích, nemožných úkrytech, zklamáních, jež jsou svým vlastním naplněním, a touze po tajemství.

(...) Králova Zpráva o místech není jen svébytnou poezií, ale rovněž nabízí jeden z možných klíčů ke světu i samotné existenci. Louis Aragon ještě v dobách, kdy pro něj znamenal komunismus jen pokrčení ramen, napsal: "Jsou knihy, které si bereme na cestu a knihy, které k cestě vyzývají". Králova patří bezpochyby k těm druhým.