(...) Není to román, který ohromí novostí tématu nebo zpracováním. Je to však poctivé vyprávění o složitosti návratů někam, kde si každý musí vytvořit základní podmínky existence. A samozřejmě si s sebou přináší vše, co mu milosrdná paměť z "minulých životů" zachová.

(...) Přece jen však tyto reminiscenční vsuvky vnášejí do světa vyprávění jisté porušení monotónního plynutí existence, jaké představuje Landsmannova próza pohybující se - mimo dosah autorovy reflexe - na hranici autentického deníku a románové fikce. Ivanu Landsmannovi totiž, jak se zdá, nečiní otázky kompozice jeho textu problém. Vyprávění plyne živelně, jak ho nesou vzpomínky a asociativní odbočky, které přerušují tok vyprávění tehdy, když mluvčímu přicházejí na mysl, aniž by se zamýšlel nad jejich funkčností, a tedy i účinností. HODNOCENÍ LN *****