Písně starého Japonska

Kniha je výběrem starojaponských pětiverší (tanka, hanka), nejtypičtějšího útvaru středověké japonské poezie. Zahrnuje básně od 4. do 12. století, jak je zachytily nejproslulejší středověké japonské antologie Manjóšú, Kokinšú, Šinkokinšú, dílo Ise monogatari aj.
Písně starého Japonska jsou sestaveny tak, aby vybrané básně podaly obraz citového a myšlenkového světa starých Japonců a jejich básníků, ukázaly jejich vztah k přírodě, názor na život ovlivněný šintoismem a buddhismem či poodhalily jejich vybroušené estetické cítění. Snaží se co nejvíce zachovat podobu originálu a charakteristické stylové zvláštnosti japonské poezie, především tanky: lakoničnost výrazu, náznakovost, polysémantičnost, skrytý podtext a symboličnost.Jan Jíša (1922) byl mimo jiné blízkým spolupracovníkem Bohumila Mathésia. Písně starého Japonska převedl a připravil k vydání již v roce 1981, v témže roce je odevzdal do nakladatelství, kde se však rukopis ztratil. Zůstala mu pouze jediná kopie, podle které nyní sbírka vyšla.