Něco není v pořádku?

(...) Z veršů je dále cítit, že je psal mladý člověk, který ještě není zcela zorientovaný v životě a zároveň tak úplně zorientovaný ani být nechce. A také v přístupu k věcem občas probleskne, že jde o ženský pohled. Většina básní ale přináší příběhy obyčejných lidí. Tyto "příběhy" Tatjana Gromača vypráví uvolněně (a také volným veršem), avšak dokáže zaujmout. Její poezie není dotýkáním se oblaků konečky prstů, ale daleko spíše chůzí bosých nohou po studených dlaždicích.