Kliment vzpomínky komponuje jako jakési mikropovídky, a ač nesahá k k žádné verbální ekvilibristice, je jeho jazyk nesmírně střídmý, a tak elegantní – drobně pozměněný slovosled nebo elipsa dokáží leckdy okouzlit více než bujná metafora.

(...) V případě vzpomínek Tři žíně Alexandra Klimenta je nejblíže pravdě poslední varianta. Jeho vnuk a jeho snacha se ho na ledacos rodinného i dějinného otázali, a on jim na mnohé odpověděl. Vznikla tak velmi osobní kniha, která však plní i očekávání "veřejnosti", "čtenářů" a "dějin". S nadhledem osmdesátníka nás Kliment pouští tam, kam nás mnohdy nepouštějí ani naši přátelé. To vše ve velmi decentním obalu: na snímcích ve fotografické části je vidět úhledný muž s plachým úsměvem, který vypadá, že spíše vidí než činí. Takový je i rozhovor. Sám Kliment poznamenává: "pozoruju, to je všechno".

Na konci března představilo nakladatelství Torst knihu Tři žíně. Jde o rozhovor spisovatele Alexandra Klimenta s jeho vnukem Štěpánem Klimentem a snachou Janou Klimentovou. Rozhovory jsou protkány ukázkami z Klimentových próz.