(...) Autor vychází z oprávněného předpokladu, že sebepodrobnější životopisné údaje o Kafkovi nestačí k porozumění spisovatelovu dílu. Snaží se proto jít jinou cestou, a to ukázat na samotném Kafkově díle, čím se liší od tvorby svých generačních souputníků a přátel, kteří vyšli z obdobného prostředí židovské rodiny v pražském prostředí (...) Nové úhly Zimmermannova pohledu v každém případě i vzdor odrazujícímu názvu čtenáře obohacují, a to nikoli jen důvtipnými konotacemi a osobitým přístupem k nejzávažnějším Kafkovým prózám. "Kdo chce Kafku brát vážně, kdo se jím chce vážně zabývat, musí proniknout do jeho myšlenek," říká oprávněně. Autor sice tvrdí, že "tato kniha je určena čtenářům Kafky, nikoli kafkovským badatelům", nicméně je třeba brát ji jako velmi závažný příspěvek k dnes už předlouhé řadě kafkologické literatury.

(...) Jednu rovinu knihy tak věnuje Kafkově osobnímu životu a vyvrací klišé o tom, jak byl trýzněný a osamělý (z tohoto vyvracení se za poslední roky už také stalo klišé). Opak byl pravdou, říká Zimmermann, Kafka měl štěstí na rodinu i na přátele. Problémy v osobním životě byly následkem jeho nadměrného spisovatelského nadání, ne naopak. Autor používá materiály, které jsou u nás málo známé.

(...) Publikace, která obohacuje dosud nevelký soubor sekundární literatury o Kafkovi v českém jazyce, shrnuje dosavadní znalosti o Kafkově životě a dobových reáliích a vede čtenáře k hlubšímu pochopení jeho díla. Nakladatelství Franze Kafky zvolilo tentokrát z rozsáhlé zahraniční literatury o Kafkově životě a díle k překladu titul, který je určen Kafkovým čtenářům, nikoli badatelům. Zasvěcený autor se vyhýbá rozebírání různých interpretací Kafkova díla, vysvětluje bez suchopárnosti a čtivě Kafkův "svět", dobové reálie včetně tehdejšího literárního provozu, aby vedl čtenáře k pochopení, v čem tkví Kafkova výjimečnost a genialita z hlediska literárního umění. Knížka je příkladem takového psaní o literatuře, jaké právě v české současné kultuře tolik chybí.