Já to doufejme ňák zmáknu

(...) Kniha sestavená z dětských slohových prací, které se hemží pravopisnými a stylistickými prohřešky všeho druhu, jsou prošpikované nářečními výrazy a často zkratkovitě odkazují na skutečnost cizincům neznámou a kde slovní komika vzniká kouzlem nechtěného, potřebuje nápaditý překlad. Překladatel musí udržet správnou míru autenticity a hlídat si, aby to s invencí nepřehnal a text pak nepůsobil strojeně. Přitom inspiraci může čerpat spíše u uměle vytvořených dětských vypravěčů typu Poláčkova Péti Bajzy nebo Škvoreckého Josefa Krátkého, zapisovatele příhod Ze života lepší společnosti. Kateřina Vinšová si s tímto nesnadným úkolem poradila bravurně a česká verze se čte se stejným gustem jako originál.