Lída Baarová a Joseph Goebbels

(...) Podepsán je pod nimi Josef Škvorecký. Ten před čtvrtstoletím pořídil s Baarovou během několika týdnů víc než osmnáctihodinovou nahrávku, na níž herečka (tehdy zřejmě vůbec poprvé v životě) otevřeně vzpomínala na svou kariéru. Škvorecký pak její vzpomínky přepsal, zredigoval, upravil a publikoval. A vydal knihu, která bez nejmenšího klišé strhne čtenáře od první stránky. Zřejmě poprvé (a též naposled) tu totiž onou magickou aurou obestřená Baarová mluví opravdu upřímně. (...) Jejímu vztahu ke Goebbelsovi je věnována největší část Škvoreckého knihy. A jestliže později zkoušela herečka nechvalně známou avantýru zapírat, z knihy Útěky vyplývá, že se s říšským ministrem stýkala intenzivně několik let. Je pravděpodobné, že své zpovědi záhy litovala. V pozdějších knihách memoárů byla totiž Baarová o poznání uzavřenější...

(...) Kniha Lída Baarová a Josef Goebbels udržuje odbornou úroveň a zároveň je čtivá. A podnětná i pro ty, kteří problematiku znají a přečetli i předchozí studie o ní i o dalších uměleckých osobnostech první republiky a protektorátu. A nejde jenom o Baarovou, autor se občas dotkne osudů osob, které prošly jejím životem, některé až po válce v pankráckém kriminále jako Karola Franková, žena K. H. Franka. Podle svědectví byla výtečná lékařka a apolitická osoba. Po válce šla do vězení a jeden ze sovětských generálů, kterému se zalíbila, ji odvezl do Sovětského svazu, kde se její stopa ztratila. Nalezena byla až v roce 1955 a byla repatriována jako válečná zajatkyně a rehabilitována. Je neuvěřitelné, že i víc než šedesát let po druhé světové válce lze stále objevovat nová fakta. Je však třeba k pramenům a svědectvím přistupovat s erudicí a také bez senzacechtivosti. Stanislav Motl takový přístup má a jeho knihy to jasně dokazují.