Světlo, paprsek, třpyt

Nová kniha s vloženým hudebním CD nazvaná Světlo, paprsek, třpyt doplňuje Benýškův umělecký životopis o rozměr písničkářský. (...) Vpravdě obrazotvorné texty Zbyňka Benýška vesměs patří do vzácné kategorie "zpívaného slova", které se obejde i bez podpory hudby. Sbírka textů vlastně působí spíše jako sbírka básní. Benýšek zaznamenává s osobitou imaginací pocity člověka chyceného "blbou dobou" normalizace či vynucenou emigrací, jindy jako poetizující kronikář komentuje dobové reálie. Působivé je například rozčarování antichartou v textu Té flétny by bylo škoda. (...) Knihu Světlo, paprsek, třpyt zdobí reprodukce Benýškových obrazů a doplňuje šedesátistránková prozaická koláž, vytvořená z autorových vzpomínek a ukázek z jeho povídek a románů. Mimořádný vydavatelský počin, realizovaný k Benýškovým šedesátým narozeninám, tak plní i roli "ochutnávky" celého dosavadního díla.

Málokdy se podaří vydat tak působivé svědectví o člověku a světě, který ho obklopuje, jako se to povedlo Zbyňku Benýškovi v knížce textů, próz a reprodukcí Světlo, paprsek, třpyt. Výtvarník a písničkář, chartista a exulant - Benýška potkal za bolševika klasický osud většiny neshrbených. Přestože zůstal tak trochu ve stínu svých slavnějších kolegů Třešňáka, Merty či Karáska, publikace vydaná nakladatelstvím Galén dokládá, že co do intenzity výpovědi a básnické invence za nimi nijak nezaostal. Jeho poetika je stylově rozvolněná, ale myšlenkově za všech okolností věcná, nohama pevně na zemi. Nesedí na něj jinak geniální definice Jiřího Dědečka "básničkář a písník", protože je znát, že poezií žije a dává jí ze sebe všechno. Navíc skoro nic z toho, co v knize říká, neplatí jen pro časy minulé. Když se ptá v básni, na co lidé věří, a odpovídá si "lidé přestali věřit v Boha a přepadla je úzkost", je to přece jak vystřižené z dnešních novin.