(...) Urzidilovo nesmírné zaujetí, s nímž den za dnem rekonstruuje nejenom oněch sedmnáct lázeňských pobytů, společenský život a intelektuální ovzduší, ale i tehdejší kulturní krajinu, již načrtává jakoby Goethovou rukou, je obdivuhodné.(...) I tato okolnost ozřejmuje, že Urzidilův Goethe není "pouhou" literárněhistorickou studií, výjimečným portrétem básníka a doby, ale i autorovým nejosobnějším uměleckým vyznáním německé kultuře, jak ji tento duch ztělesňoval a jejíž vliv ještě před druhou světovou válkou v pražské kultuře dozníval, ale která v době práce na rukopise v newyorském exilu byla nenávratně pryč. Tím, že "hluboké náklonnosti a pnutí" v soužití mezi Čechy a Němci pojímá jako celek, buduje oblouk od osmnáctého století po současnost. A ten se podařilo, byť symbolicky, nyní sklenout českým překladem.