(...) Podobně jako třeba rumunský filozof Mircea Eliade, Cílek píše stále jednu knihu, a dělá to vědomě. Vrací se k tématu paměti a posvátnosti míst, cyklickému pojetí času a návratu domů. V Orfeovi jsou tyto hlavní linie doplněny o mnohá další tematická pásma. (...) Z věcně a půvabně popsaných příběhů míst a kulturních tradicí nenuceně a jakoby mimochodem vyplývají jednoduchá a univerzální moudra. Toto je druhá z nití provázejících Knihu podzemních řek - je jí jedna z platonských složek ctnosti, o které autor sám píše v úvodu: Sofrosyne, tedy uměřenost a střídmost. Něčím, co nemá obdobu ani v předchozích Cílkových textech, a nejspíš ani v aktuální odborné literatuře, je druhá část knihy pojmenovaná Orfický průvodce podsvětím. Nacházíme zde výběr textů pocházejících z antických zlatých tabulek nalézaných v řeckých a římských hrobkách a pocházejících z 5. až 2. století před Kristem.