Děs a velký výdaje

(...) Perišićova sbírka dvaceti povídek všechny tyto kvality psaní ztělesňuje. Jeho hrdinové jsou dnešní třicátníci, bývalí rockeři, kteří už na alternativu nemají věkem moc nárok, ale se středním proudem splynout stejně nedokážou. Tak se potácejí někde mezi tím, navíc v současném Chorvatsku, které mnoho jistot také nenabízí. Prošli válkou, někteří byli přímo na frontě, pak prožili chvíli naděje po konci Tudjamovy éry, potom prošli další deziluzí, že se moc tolik nezměnilo, a teď zažívají rychlou europeizaci. Ale všechno jsou to spíš nálepky pro pořád dezorientovanou společnost, která prochází změnami příliš rychle, na to, aby je dokázala vstřebávat. Perišić ukazuje lidi, které tato společnost produkuje a kteří zároveň vytvářejí ji. Tuto vazbu na společnost Perišić postihuje obdivuhodně. Na detailech vykresluje současnou chorvatskou realitu, dozvuky války, nacionalistických vášní, které přetrvávají v žabomyších válkách (debata v rádiu, jestli je na bankovkách správně dvě stě nebo dvě sta kun, což by mohlo být srbsky). Perišićovými hrdiny jsou ztroskotanci, uprchlíci bez práce, které společnost nechce, protože jsou Chorvaty odjinud.