(...) Vyšla znovu - po více než sedmdesáti letech - Kocourkova próza Srdce a nedávno Deníky z let 1927-1932, které jejich editor Michal Jareš neváhá otevřeností výpovědi přirovnat k deníkům K. H. Máchy či Jiřího Ortena. (...) Pouze jméno Marta zůstává zřetelné, což je ovšem dáno tím, že je s malými přestávkami Kocourkem v Deníku zapsáno nejméně tisíckrát za sebou (a to bez možnosti laciného triku CTRL-V). Deníky se také postupně významově i výrazově zhušťují, to jak ubývá Kocourkových milostných eskapád a přibývá chorob. (Josef Kocourek zemřel 31. března 1933 na tuberkulózu). Závěrečný deníkový záznam - vlastní epitaf otištěný v Lidových novinách 22. června 1932 - je také jistou odměnou i důvodem, proč se masou horoucích autorových slovních průtrží pokorně prokousat.

(...) Najít pro Josefa Kocourka správné místo v české literární historii není příliš jednoduché, protože jeho přiřazení k tvorbě autorů dvacátých a třicátých let dvacátého století znamená stále ještě používat ideologické měřítko, jež by však jeho expresionistickou tvorbu značně zploštilo. Pracovní označení bohém socialista nám spíše dovoluje spojovat ho ad hoc se skupinou autorů, kteří zemřeli velmi mladí a jejichž dílo bylo přesto zralé, či dokonce hotové (...) Kocourkovy deníky, pro jejichž název vybral nakladatel, aby zamotal hlavu knihovníkům, jméno Marta (na obálce je šedesátkrát, na hřbetním řádku šestkrát, na patitulu dvanáctkrát a na titulní straně osmašedesátkrát), jméno asi největší autorovy nedosažitelné lásky, jsou důkazem, že nové pohledy, nové způsoby literárního ztvárnění vznikají v určitém období na více místech. Určitě by stálo za to porovnat Kocourkovu tvorbu s metodami třeba Henryho Millera, anebo současníků francouzských surrealistů.