(...) Je mu čtyřiašedesát a bojí se smrti. Píše o ní už třicet let a zdá se, že to dosud jako terapie příliš nezabralo. Přiznaná obava z konce života je nejen hlavním motivem jednadvacáté knihy britského prozaika Juliana Barnese, ale také tím nejlepším kořením - což zní možná cynicky, je to ale zcela v Barnesově stylu. (...) Julian Barnes dává k dispozici výsledky vlastního úporného pídění: kostrou knihy jsou popisy posledních chvil života slavných spisovatelů a filozofů - především Barnesových francouzských oblíbenců - anebo postřehy a úvahy na téma smrti jeho přátel a příbuzných. Tenhle materiál mu slouží jako základ k úvahám, které se suverénně a s vtipem zabydlují na územích dosud pokorně přenechávaných téměř výhradně filozofům nebo teologům.