Snaž se, jak chceš, svým kořenům neutečeš, neboť jsou tvou nedílnou součástí. Tak by mohl znít leitmotiv románu Topoly berlínské od Anne B. Ragdeové. (...) Kniha částečně navazuje na vyprávěcí postupy rodinných ság, které obohacuje esencí detektivní atmosféry. U smrtelného lůžka statkářky se scházejí její potomci, aby mohli rekonstruovat přerušená vztahová pouta. A jak do sebe vzpomínky zapadají, ozřejmuje se také příčina žalostného úpadku hospodářství. Homosexuální estétství nejmladšího syna, stejně jako mlčenlivá zarputilost prvorozeného, který kvůli chovu prasat rezignuje na soukromý život, jsou zachyceny s hlubokým citem pro detail. Tento dojem narušuje portrét třetího z bratrů, umývače mrtvol, z něhož kouká snaha čtenáře šokovat. Celkově vzato text není prvoplánový, neschází mu občasný humor ani kapka meditativnosti, ztělesněné v symbolu topolů, jež ve fjordu vysázeli němečtí nacisti.

(...) Ragdeová román, za nějž získala cenu Riksmalsprisen, určenou knihám napsaným v konzervativní variantě norštiny, jazyce riksmal, staví kolem zlomové události v jediné rodině. Matka Neshovových leží v nemocnici; prodělala mrtvici. Tři synové, vyplašený tichý otec a vnučka, která babičku nikdy neviděla, se tak po dlouhých letech setkávají, aniž by chtěli. (...) Může to vypadat bizarně, ale právě Erlendova homosexualita, smrt neznámého kluka a porod prasat na farmě tvoří opravdu zásadní část knihy. Ragdeová totiž každou kapitolu věnuje jiné postavě. Krůček po krůčku nechává čtenáře nahlédnout do jejich nejbanálnější každodennosti: jak se chovají, jak reagují na telefonát o matčině mrtvici, jak nepokrytě projevují odpor k vlastní rodině, se kterou původní vazby přetrhali už dávno.