Muži, kteří nenávidí ženy (brož.)

(...) Dvě skutečnosti jsou však na ní fascinující: bravurně vykreslené postavy, které vedle čtenáře, s ním a v něm začnou žít ve chvíli, kdy se pročte zhruba na dvoustou stranu. A strhující děj. Je to jenom detektivka, smyšlenka, prostě velmi dobře poskládané obrazy pátrání, tohle se přece děje každý druhý večer na televizních obrazovkách, říká si čtenář a nerozumí tomu, jak ho mohl Larsson tak snadno lapit. Tahle kniha způsobí, že bude číst přes noc, do rána a další den si vezme dovolenou, aby ji mohl dočíst. Agatha Christie by měla smeknout.

První část trilogie Milénium Stiega Larssona je víc než jen napínavou detektivkou. Je to obraz společnosti, která si spokojeně medí u svých klávesnic a všechno ví. A přitom někde docela nedaleko tečou do kanálu slzy, nebo také krev. Až bude Mikael Blomkvist znát konec příběhu, do kterého právě dobrovolně vstoupil, bude už pozdě chtít něco vracet. A možná i ten nejzvídavější člověk by raději v případu rodiny Vangerů zůstal v blažené nevědomosti. I kdyby ten zvídavý člověk byl zrovna novinář.

(...) Sice s nutným zjednodušením, ale jinak velmi výstižně, přesně a především značně kriticky líčí svět médií a novinářů, způsoby shánění kompromitujících materiálů, triky mocných byznysmenů a také historii jedné rozvětvené bohaté rodiny.

(...) Larsson navazuje na narativní postupy skandinávské literatury, jež lze označit za klasické. Čtenář může v jeho díle postřehnout, jak se ze všech sil snaží překročit kategorii zábavního žánru. Píše sice detektivku, ale zároveň prozkoumává společenské vztahy v postmoderní společnosti. Polemizuje se současným pojetím morálky či etiky a současně zvažuje, jakou míru zodpovědnosti by měl člověk mít vůči druhým i sobě samému. (...) Téma násilí na ženách se přitom prolíná každou kapitolou. Vzniká obžaloba společnosti postižené slepotou. Na pozadí klidných dní se odehrávají zvěrstva nejhoršího kalibru. Část z nich navíc deformovaným způsobem odkazuje k bibli. Larsson zpracoval konvenční námět, ale přinesl nové postřehy. Kniha rozhodně stojí za přečtení.