Zoë Jenny se stala velkým objevem švýcarské literatury. Čeští čtenáři nyní mohou zjistit proč. Zoë Jenny (1974) svou prvotinu Pokoj posypaný pylem napsala jako třiadvacetiletá. Román byl senzačním úspěchem a autorka se stala významným hlasem na švýcarské literární scéně. V textu s výraznými autobiografickými prvky se prozaička snaží propsat k vlastnímu já pomocí poetických obrazů vyjadřujících osamělost. Skrze vypravěčku Jo pozoruje svět očima dítěte, které světu dospělých nerozumí. Svět dospělých, to jsou rodiče, někdejší rebelové, kteří ve jménu volnosti odmítli "měšťácký" způsob života. Nekonvenčnost a nezávislost se však obrátily proti nim - a jejich vlastním dětem, jimž tito buřiči často způsobili hluboká emociální traumata. Tím, že veškerou pozornost upřeli na jedno, totiž na vlastní život, okradli je o citové zázemí a tím i o možnost později se vzepřít a jít vlastní cestou. Jejich děti už ani nemají volbu být sobecké.

(...) Její výrazně autobiografická novela tematizuje traumatickou zkušenost dívky Jo, jejíž rodiče se záhy rozvedli a oba postupem času začali žít nový život. Zatímco otec je spíše nešťastník, který se živí jako tiskař a u žen hledá útěchu, matka se rozhodla nezestárnout a v rámci toho ztratila trpělivost sledovat, jak Jo vyrůstá. (...) Tenká novela je rozdělena na dvě části. V té první, vcelku krátké, jež popisuje život malé Jo u otce, je autorčin výraz nejkoncentrovanější; oněch zhruba deset stran představuje samo o sobě skvěle napsanou povídku. (...) Z více či méně talentovaných mladých autorek se Zoë Jenny svým debutem určitě zařadila mezi ty talentovanější. Pokoj posypaný pylem zaznamenal zasloužený, ačkoli vcelku překvapivý úspěch, který jistě nejde jen na vrub křehké zranitelnosti, již Jenny vyzařuje na fotkách. Prodalo se ho přes čtvrt milionu výtisků, byl přeložen téměř do třiceti jazyků.