Málokde se sejdeme s tak chutně a plasticky vylíčeným dětstvím, jako ve sbírce historičky módy Jany Máchalové "Stín radosti". Kdo zapomněl na svou tehdejší fantazii, jež za každým vrznutím nábytku, netypickou kresbou dřeva či tvarem nočního stínu dokázala vyvolat představu nejrozličnějších tajemných bytostí a sil, měl by si tuto sbírku na pár chvil otevřít. (...) Hned první část sbírky v něm nechá ožít tajemství lesa, starého stavení na samotě nebo nepochopitelné instituce "parádního pokoje", jenž musel být vždy naklizen a do nějž se nesmělo vstoupit, leda tajně a pokradmu. Část druhou i třetí pak lze chápat jako pokus o nemožné, o návrat do uplynulých let. Ostatně v dětství a jeho nekonečném, nespoutaném světě by Jana Máchalová nejraději setrvala napořád. (...) Mířím k jedinému - poezie Jany Máchalové je přes svou očividnou ženskost přístupná i každému průměrně nechápavému chlapovi.

(...) Název útlé knížky není jen oxymórem, ale citlivě zvolenou polaritou, která přesně vystihuje její vyznění: radostné reflexe denních zážitků a reminiscencí na čas dávno uplynulý provází stále přítomný stín jemné nostalgie nad příliš brzy uprchlými touhami a přáními. Tento diskrétní, přesto naléhavý tón rozeznívá básně, uspořádané ve volně spjatý triptych.