(...) Rozmanitá a jen velmi sporadicky uspořádaná zamyšlení italského filozofa a sémiologa vznikla v období jednoho roku, a to s cílem doplnit svazek předchozí – Teorii sémiotiky z roku 1975. V italském originále vyšel Kant a ptakopysk před čtrnácti lety, proto český překlad Pavla Štichauera zohledňuje drobné aktualizace v dotisku. Eco se v knize vrací k problému reference, ikonismu, pravdy, percepce a znovu definuje spodní práh sémiotiky.
Aniž by popíral již vyřčené, polemizuje sám se sebou. Pokládá základy toho, co nazývá kognitivní sémiotikou, táže se po způsobu, jakým člověk věci vnímá a jak je pojmenovává. Snaží se také porozumět tomu, jak funguje zdravý rozum, což jej inspiruje k vyprávění příběhů. Jejich součástí jsou kočky, psi i myši a to Eca přivádí k moralizující funkci bestiářů a bajek. (...) A tak Eco hovoří o metafyzice, kočkách, ptakopyscích, ale také o Kantovi a k potěše čtenáře splácí dluh, k němuž jej ještě coby studenta zavázal Ch. S. Peirce, zakladatel pragmatismu a moderní sémiotiky.
Kant a ptakopysk, to je Eco hravý a libující si v lingvistickém idealismu.