Objemný, s minimalistickou elegancí vypravený svazek originálních zamyšlení, úvah a studií Henryho Millera, z nichž většina byla přeložena do češtině poprvé, vydalo pod názvem ESEJE nakladatelství Dauphin. Bořitel model a obhájce zázračnosti života i jeho vrcholné dimenze – sexu Henry Valentine Miller, jehož romány provázely skandály a syrová sexualita, rodák z Brooklynu, který se dlouhá léta živil jako řidič tramvají, lepič plakátů, hrobník či řemeslný žebrák se ve svých takřka čtyřiceti letech, v hluboké vnitřní krizi, vypravil do Paříže, aby se tam konečně našel. (...) Millerovy Eseje uchvacují odvahou, vtipem, přesností metafor, kompozicí, espritem a stylem, který v zasvěceném čtenáři nejspíš vzbudí nostalgickou vzpomínku na doby, kdy pojem styl znamenal něco diametrálně odlišného od stejnojmenného pojmu dnes tak nadužívanému.

Při čtení knihy esejů amerického spisovatele Henryho Millera (1891–1980) se možná někomu vybaví hudební skladba Američan v Paříži, kterou složil jeho krajan George Gershwin. A to nejen kvůli jejímu názvu, jenž připomíná divoké časy, kdy americký spisovatel pobýval v meziválečné francouzské metropoli. Podobně jako Gershwinova skladba mají Millerovy texty živelnou melodii, proměnlivý rytmus i tempo. Jeho myšlenky rozverně pádí, zesilují se, bijí na poplach, nabírají hloubku, rezonují a vracejí se k základnímu motivu. Větší část výboru má těžiště v druhé polovině třicátých let, několika pozdějšími pracemi se však natahuje až ke sklonku spisovatelova života. Stejně jako v závěru Gershwinovy skladby tak lze v těchto finálních textech zaslechnout i zklidnění a vyrovnání po bouřlivém a umělecky plodném životě.