V románu Druhý život (The Counterlife) z roku 1986 si americký prozaik židovského původu Philip Roth klade otázku, v čem spočívá „skutečný život“, jak žádoucí a smysluplné jsou zásadní životní změny a konečně: jak má žít spisovatel a Žid.

(...) Román Druhý život amerického prozaika Philipa Rotha, který v originále vyšel v roce 1986, nese podtitul Komedie o hledání životní změny. V experimentální, hořkosměšné komedii se autorovi podařilo skloubit a rozehrát tři velká témata - mužskou krizi středního věku, takzvanou židovskou otázku a také otázku po povaze a morálce románové tvorby... (...) "První životy" této bratrské dvojice se - na střídačku - zvrhávají v krizi středního věku. Jak už to v pozdních románech Philipa Rotha obvykle bývá, hrdiny stihne srdeční choroba provázená impotencí a oni v předtuše vlastní smrtelnosti či přinejmenším impotentního skomírání a dožívání ukrutně zatouží po drastické životní změně. Román pak vlastně nedělá nic jiného, než že líčí, jak by jejich hledání druhého života mohlo skončit - to jest asi jakou směšnou katastrofou. (...) V Druhém životě americký autor líčí lidské soužití jako divokou změť hlubokých životních neshod, předsudků, nedorozumění a podrazů na živých i mrtvých, které komičnost líčeného dodává výrazně hořkou příchuť.

(...) Stejně jako všechny zuckermanovské romány využívá i Druhý život poměrně prostého příběhu k rozehrání zajímavé meditace o povaze lidského života. Začíná zápiskem z Zuckermanova deníku, popisujícím vážný zdravotní stav Nathanova bratra Henryho. Ten je pravým opakem staršího sourozence; před bohémským povoláním dal přednost jistotě a rodině. Zvolil si dráhu zubaře a žije poklidným rodinným životem, dokud nepřijde krize v podobě srdečního onemocnění. V tom okamžiku se ukazuje, že byl Henryho život do značné míry iluzí. Lékaři čtyřicátníkovi dávají na výběr: buď se rozhodne pro léčbu léky, která je neriziková, nicméně téměř jistě povede k pacientově impotenci, nebo může podstoupit vysoce rizikovou operaci. Henry volí navzdory radám lékařů druhou možnost, mimo jiné kvůli milostnému románku, jejž udržuje se svou asistentkou. Právě v okamžiku osudového rozhodnutí se bortí obraz Henryho jakožto spořádaného otce a manžela. Navzdory letům sporů se obrací na svého staršího bratra a žádá ho o radu ... Lidský život, ani ten Henryho, nelze vtěsnat do nějaké škatulky a nelze jej jasně utřídit. Není totiž jen jeden.

(...) Pět kapitol, z nichž kniha sestává a které si navzájem protiřečí, lze číst přinejmenším dvěma způsoby: buď jako komentář k procesu psaní, kdy autor má mnoho nápadů, ale ne všechny se do tradiční prózy dostanou, nebo jako úvahu na téma, že všichni lidé někdy žijí druhým životem v tom smyslu, že dělají věci, které nezapadají do jejich oficiálního bytí. (...) Tu ústy Nathana, onde ústy Henryho se Druhý život ostře naváží do jakéhokoli monolitického myšlení – ať už je to vlna vnímání ze 60. let a "idiotský žargon té doby", který nadělal nejen Angličanům z mozků drť, nebo freudovská "oidipovská bažina", redukující složité předivo mezilidských vztahů na schémata typu synovská vzpoura proti otci. Opravdovým triumfem je však styl: filozoficky i formálně narušuje hranice mezi realitou a fikcí, podvratně včleňuje autobiografické prvky, provokativně ohmatává židovskou i americkou identitu a přitom nepřestává bavit. Nakonec se román dá číst i jako neobyčejně inteligentní a vtipný komentář k mužské krizi středního věku.