Umění českého západu

Kulturní a umělecký život meziválečného Československa spoluutvářely také regiony - mimopražská centra, dobově nazývaná "venkov". Tato bohatě obrazově vybavená publikace ukazuje, jak se nové paradigma demokratického kulturního rozvoje promítlo do uměleckého života v Plzni, centra západních Čech, tehdy nazývaných "český západ", a popisuje dějiny jednoho z tehdejších nejvýznamnějších uměleckých spolků - Sdružení západočeských výtvarných umělců v Plzni. V kapitolách věnovaných architektuře, malířství, sochařství, uměleckému řemeslu i ediční činnosti mapuje podrobně tvůrčí aktivitu Sdružení v kontextu celorepublikového uměleckého dění až do období okupace a prvních poválečných let. Kniha je prvním uceleným příspěvkem k rekonstrukci situace českého umění ve druhé čtvrtině 20. století. Důkladné zpracování badatelsky dosud nevytěžených fondů veřejných i soukromých regionálních archivů a dobového tisku zpřístupňuje objevný materiál týkajících se i exkluzivních témat (např. tvorba a spolupráce Karla Lhoty s Adolfem Loosem včetně případu Müllerovy vily), osvětluje plzeňské působení známých osobností (Karel Lhota, Svatopluk Máchal, Josef Skupa, Jiří Trnka) a představuje umělce neprávem zapomenuté (architekt Leo Meisl, malíři Josef Hodek, František Pořický, Josef Tetínek aj.). Příspěvek o ediční činnosti spolku rozšiřuje výtvarnou problematiku o oblast regionálního literárního života v souvislosti s básnickou edicí Stín, jejíž jednotlivé sbírky (mezi autory se objevil i významný výtvarný teoretik František Kovárna) recenzovali přední kritici - A. M. Píša, Zdeněk Kalista a F. X. Šalda.