Romance na tři doby

Vztah není vylíčen jako momentální pominutí smyslů stárnoucí ženské, která ještě chce urvat od života co se dá. Vzniká postupně, hrdinka si uvědomuje rizika, brání se tomu, podléhá, koketuje s myšlenkou vše v životě změnit, neztrácí však kontakt s realitou. Ženské by jí fandily.
Manžel je také sympaťák, manželčina nevěra a motiv vztahu s mladým klukem není přičítán na jeho účet, jen se do manželství nenápadně a postupně připlížila rutina, jakási nuda, osamělost aktérů, tedy to, co se děje po letech v každém vztahu, pokud se uživatelé manželství cíleně nebrání.

Příběh je uchopitelný a pochopitelný a dovoluje ženským ztotožnit se s hrdinkou a zprostředkovaně prožít to, co by skoro žádná od svého prahu nezaháněla, kdyby se jí zadařilo.