(...) Nyní vychází Cunninghamova poslední kniha Za soumraku, v níž variuje hlavní téma ze Smrti v Benátkách Thomase Manna: touhu stárnoucího muže po krásném mladíčkovi. (...) Román vypráví epizodu ze života kultivovaného stárnoucího manželského páru z prostředí newyorských intelektuálů. Epizodu, během níž se vztah plný pochopení a lety soužití vycizelované harmonie pod tíhou skrývaných tužeb promění v torzo vychládajících emocí. (...) Smrt v Benátkách zachytila pomíjivost krásy, v Za soumraku se již něco jako krása nezdá možným.
Ostatně takto lze chápat celou knihu. Jako postmoderní konceptuální promýšlení našich nejistot a proher, jehož dějištěm již nemohou být melancholické Benátky v předvečer světové války, ale mnohotvárný, obtížně zachytitelný a přelidněný New York.

Jsou spisovatelé, počítaní za záruku čtenářského zážitku. Patří mezi ně i Američan Michael Cunningham. Že právem, dokládá román Za soumraku, který právě vychází česky. (...) Cunninghamův hrdina neřeší žádné závažné existenční potíže a neocitá se na pokraji (sebe)zničení. Přesto není spokojen. Jeho meditace nad objevujícími se inspiracemi, které na sebe berou podobu svůdného mládence, vyzrálého uměleckého díla či dobré lahve vína, nejsou cynickým ani blazeovaným přemítáním přejedeného zbohatlíka, ale vlastně trýznivými úvahami člověka, který tuší, že nemá právo být nespokojen, že nemá proč si stěžovat. A on si ani nestěžuje, jen uvažuje, že by některé věci mohly být jinak. Zakouká se do slunce a přemýšlí, jaké by to mohlo být za soumraku.

(...) Stál-li v pozadí Hodin román Paní Dallowayová, za příběhem Cunninghamovy vynikající novinky Za soumraku se ukrývá kanonické dílo německé provenience, a to Mannova Smrt v Benátkách.
Podobně jako hrdina Mannovy novely skladatel Aschenbach se i galerista Peter Harris ocitá v krajní životní situaci prosycené pocitem vyčerpání a prázdnoty. Stejně jako u něj stojí za obnoveným zájmem o problémy umění platonický vztah k mladšímu chlapci. Situace Petera Harrise je však komplikovanější v tom, že objektem touhy je pro něj drogově závislý bratr jeho vlastní ženy Rebeccy. (...) Celým příběhem se vine téma hledání hrůzné krásy, krásy, která nepřichází o svůj existenciální rozměr a je schopná zcela rozvrátit směr životních drah. Tato myšlenka je však zkomplikována v tom ohledu, že impozantnost "velkého" umění existuje pouze jako nedostižný ideál, po němž je možné prahnout, ale který se už nikdy do světa nevrátí.

(...) V útlém románu Za soumraku, který právě vychází v češtině, však před čtenářem, pro kterého Cunningham skutečně čtivě píše (a v rozhovorech zdůrazňuje, že není možné psát takzvaně pro sebe sama), stojí v nejlepší formě a nabízí příběh v něčem velmi podobný své první opravdu úspěšné knize Domov na konci světa.
Opět se ocitáme ve víru velmi neobvyklého milostného trojúhelníku, tentokrát však starších lidí. (...) Ať už čtete od Cunninghama slavnější, či méně slavnou knihu, vždycky je v tom něco uklidňujícího. Protože pro překladatele i čtenáře je prostě z pekla velké štěstí nalézt v soudobé směsici bestsellerů, braku i kvality tak zářivý kousek poctivého spisovatelského řemesla.

(...) Cunningham v knize Za soumraku ukazuje něco, co je vidět skutečně jen na hraně mezi dnem a nocí, když se mění světlo. Rozostřené hranice lidské sexuality, kterou stále mylně chápeme bipolárně, vnitřní vztek, agresi, neklid, silné ženy a zlomené smutné muže, kteří si ve čtyřiačtyřiceti připadají příliš staří a unavení na cokoli. Cunningham je drsný ke svým hrdinům, ale soucit s nimi mu nechybí. Nedá jim rozhřešení, jen naději, a i ta je nejistá. Naději dostává i čtenář. Po zážitku z dokonale vystavěných, ale ve svém významu depresivních a zoufalých sousloví, vět, odstavců a stránek se mu dostane i slabé útěchy. Že svoji volnost máme v rukou sami a nezískáme ji, ale ani neztratíme v závislosti na svazku s kýmkoli jiným.

(...) Ne nadarmo se velice současný příběh románu Za soumraku od Michaela Cunninghama odehrává v melancholickém dubnu, měsíci bláznů; smráká se v něm nad světovou ekonomikou, těkavou hodnotou výtvarných děl, nad osudem jednoho manželství, nad mládím, zdravím a životními iluzemi. (...) Cunningham uchvacuje svými dlouhými popisy okolností provozu galerií, podrobnostmi o designu interiérů, nedbale po stránkách knihy trousí pečlivě nastudované detaily o moderním umění. (...) A stejně jako Cunninghamovy znalosti, mistrovství pera a vášeň pro prostý, ale nebanální příběh, nadchne čtenáře poselství téhle knihy: Krása existuje bez našeho vlivu. Na všem ostatním je nutné pracovat.