Muži, kteří nenávidí ženy: Milénium 1.

Někde mezi prvními recenzemi je názor, že by kniha zasloužila seškrtat. S tím naprosto souhlasím. Nudný text o rodokmenu rodiny jsem přeskočila celý i s mapkou a vůbec mi nechyběl pro pochopení děje. O opatrovnictví jsem se taky dozvědět nechtěla... Myslím, že pečlivé seškrtání by z knihy opravdu udělalo poutavé čtení. Zápletka je zajímavá, má nápad. Líbilo se mi, že hlavní zloun se i po smrtelných zraněních stále nevrací k životu i to, že kniha nekončí už vyřešením detektivní zápletky. Fajn bylo i to, že konec není ve stylu "odchod do západu slunce". Jen názorově tedy těm Seveřanům moc nerozumím.

Popravdě nechápu to všeobjímající nadšení čtenářů. Nejlepší detektivka? To ani náhodou. Jedna z nejčtivějších knih? To už vůbec. Popravdě, byl jsem trošku zklamán. Tohle že má být ta bomba? Dialogy občas jak z červené knihovny, postavy spolu mluví někdy tak nereálným jazykem, že jsem nevěřil, že takto dnes ještě někdo píše. Vykreslení některých postav směřuje také do červené knihovny. Stylisticky knížka místy připomínala učebnici němčiny ze 40. let od Hugo Siebenscheina. Slušelo by ji klidně seškrat o 200-300 stran. Konec, kdy kladný hrdina potrestá toho záporného podivnou konstrukcí je jedna velká tragédie. Vůbec mě to neláká si přečíst 2. a 3. díl. Škoda. Musím říct, že takovy Jo Nesbo stojí o třídu víš.

Knihu jsem dočetla dnes ráno, ale přikloním se k té menšině, která na ni nebude pět ódy. Faktem je, že je kniha napsána čtivě. Na druhou stranu mi vadí, když se děj rozjede někde na 150-200 straně a po rozuzlení následuje dalších 100 stran, které jsou opět nudné a nadbytečné. Knihy opravdu dobrých romanopisců vás musí bavit od A do Z, bez pardonu, tím spíš, pokud je kniha považována za bestseller. Vlastně celá 'Wennerstromova' dějová linie je notně přitažená za vlasy a knize podle mě vyloženě uškodila. Hlavní příběh je napínavý, ovšem místy až žalostně předvídatelný a ne zrovna moc originální. A nevím, jestli to bylo špatným překladem nebo původní předlohou, ale ani po stylistické stránce to není bůhvíjaká perla. Často se opakují určité fráze, slovní spojení, jazyk je poměrně dost jednoduchý. Což ale nemusí být u tohoto žánru možná na škodu, jen na to nejsem moc zvyklá. Detektivky moc nečtu, knihu jsem přečetla ze zvědavosti po nadšených ovacích ze stran mých známých. Ale za sebe říkám, že ten mediální poprask příliš nechápu, moje známka je někde uprostřed známkovací škály.