Kanada je země plná hlubokých lesů, tlustého ledu a sněhových zim. Je tam teplo, když je –18°C. Také je tam řídké osídlení, takže máte-li za souseda poněkud svéráznějšího člověka musíte být rádi, že máte vůbec nějakého. Blanka Solařová-Calibaba by o tom mohla vyprávět své a taky vypráví. O půlroce života v Kanadě napsala knihu Sousedka ze Skalistých hor (vydala Paseka). O životě v zemi javorového listu je to však tak nějak mimochodem. Protože jak už napovídá název knihy, jde hlavně o sousedku a její eskapády a výstřelky. Je po americku svérázná, netrpí předsudky a dává vědět, že jeden soused nemusí ještě být nuda). Sousedka však není hlavní postavou knihy. Nenápadně, ale zato zatvrzele se všude krčí její drůbeží mazlíček, kohout jménem Ashton. Ten je přítomen všemu podstatnému a jako moderní kohout podstupuje mnohé z toho co jeho majitelka – třebas úpravu nehtů, nosí slepičí spodky z obchodu Hammacher Schlemmer s potřebami pro nejnáročnější horaly, ačkoliv stejně tu a tam utrousí slepičinec i kde nemá. Miniaturními sluchátky však poslouchá klasickou hudbu a má i své vlastní FCB stránky. Přičemž přátele skrze facebook stylově obdarovává uschlým slepičím trusem. Samozřejmě ekologickým.
Lze s úspěchem tvrdit, že autorku potkal se sousedkou s kohoutem velký kus štěstí a bez ní by v Kanadě legrace zřejmě nebyla (pokud ona dáma v jejím sousedství skutečně žije, ale jak víme – v Americe nebo v Kanadě je možné všechno). Nicméně, scéna je pro všechny případy ještě obohacena jeleny, kojoty, Knírem Kanadským, hluchoněmou Tammy, její výrazně sprostou matku, tlustou Andreou s nábytkem z IKEY, Cheap Barb nebo lojerem tlusté Andrey, který krade vánoční osvětlení (příběh popisuje období před vánoci, které v Kanadě začínají tak trochu už v září), takže nezbývá než žasnout, co všechno se v Kanadě děje. S čím se musí čtenář smířit, je místy hodně drsný slovník. Drsný kraj si prostě žádá své. Ulevit si ale občas pomůže (stejně tak, jako splíny nebo brek přetavit v poezii). A vtipný je i občasný mix s angličtinou, kterou autorka kreativně využívá k obrazu svému. Jediné, co někdy trochu tahá za uši, je přetaženost vtipu. To je ta hranice, kdy vtipné přestává být vtipným a stává se trapným, což může vnímavého čtenáře zamrzet, ale dejme tomu, že to je autorčin stylový prvek. Sama Calibaba pak v knize vystupuje pod jménem Breckenridge (zajímavostí může být, že právě tak se pod svá první dílka podepisovala na jednom internetovém serveru pro začínající spisovatele) občas si spočítá jeleny, občas vynadá Knírovi a občas se účastní nějaké šílené akce vyvinuté právě sousedkou. Samozřejmě. Jak jinak by pak mohla psát své vtipné příběhy!
Knížka je to sice malá, takřka kapesní a když si ji nebudete šetřit, přečtete ji za odpoledne, ale je velká svým obsahem. Nezbývá než doufat, že další příběhy sousedky ze Skalistých hor budou následovat. A Blance Solařové-Calibabě nezbývá než přát, ať to jejímu zdroji inspirace, totiž sousedce, dlouho vydrží.
PS: Solařová má někdy až přes čáru drsný slovník (proto jen čtyři hvězdy), ale jinak mě moc bavily její výrazy typu Lojer etc. Vtipná knížka, u které se jeden člověk spokojeně zasměje nad tím, jak jsou jiní lidé jinde pitomí :-)
Kanada je země plná hlubokých lesů, tlustého ledu a sněhových zim. Je tam teplo, když je –18°C. Také je tam řídké osídlení, takže máte-li za souseda poněkud svéráznějšího člověka musíte být rádi, že máte vůbec nějakého. Blanka Solařová-Calibaba by o tom mohla vyprávět své a taky vypráví. O půlroce života v Kanadě napsala knihu Sousedka ze
...
