Kup si svou revoltu!: O mýtu kontrakultury aneb Proč revolta proti konzumnímu kapitalismu není pro systém hrozbou, ale naopak hnací silou

Jako celek je kniha Kup si svou revoltu! vtipná a čtivá. Těm mladším může sloužit jako poučení o tom, že jejich zcela „nové“ a zásadní revoltě, kterou v jistém věku a v nějaké podobě přirozeně prochází skoro každý, předcházela řada podobných.

(...) Pro mnoho západních levicových intelektuálů a aktivistů musí být Heathova a Potterova kniha bolestivým políčkem přes obě tváře. Autoři se jízlivě - nebo leckdy jen suše vtipně - vysmívají nejen falešným a snadno vyvratitelným předpokladům zastánců a příslušníků kontrakultury, ale také mnohdy utopickým návrhům řešení, jež končí neblaze: někdy mají nulový politický dopad, jindy vyloženě posilují kapitalistický systém, a někdy dokonce mají špatný ekonomický nebo ekologický dopad. ... Konkrétní návrhy, jak řešit některé zásadní problémy naší civilizace, mohou také čtenáře dost překvapit: zběsilý konzumerismus může oslabit nikoli osobní snížení výdajů, ale všeobecné snížení příjmů, méně práce či progresivní daň uvalená na reklamu. Bude však takové nápady chtít oficiální politická reprezentace přijmout v letech krize, kdy jsme všichni vyzýváni, ať nakupujeme a pracujeme co nejvíce? V některých ohledech jdou autoři cestou malých zlepšení, jindy ale propagují postupy, které se i jim jeví jako prozatímní utopie. Největším paradoxem jejich brilantní analýzy pak zůstává, že jimi prosazovaný racionální přístup promlouvá k té úplně nejmenší menšině lidí na světě: těm, kdo si prošli mládím rebelů a nyní už nechtějí být rozmazlené děti, chtějí umět žít skromněji.

(...) Výběr to není špatný, a to hned ze dvou důvodů – jednak proto, že Heathovi a Potterovi se podařilo napsat bestseller, který byl od roku 2004, kdy vyšel poprvé, převeden do řady jazyků a taktéž hojně prodáván, jednak že ve své knize nekončí u kritiky kapitalismu, ale pokouší se revidovat samu kritickou teorii.
Společnými silami razí autoři elementární tezi o paradoxní funkci kontrakultury. Ta v jejich pojetí nikdy nesloužila ničemu jinému než oficiální kultuře, potažmo statu quo tržního kapitalismu. S vcelku přesvědčivým kulturním rozhledem se obracejí k dějinám hnutí hippies, snaží se o výklad psychoanalýzy a jí inspirovaných teorií, tak aby čtenáře přesvědčili, že pokud se někdy někdo snažil o radikální odklon od „znormalizované“ oficiality, dorazil k ní vždy zpětným obloukem a byl jí plně zkonzumován.

(...) Kanadské autorské duo Joseph Heath a Andrew Potter podrobuje kritice populární přesvědčení části světové (nejen) intelektuální (nejen) mládeže, že se vymkne společenskému mocenskému systému tím, že bude „jinak“, „alternativně“ nakupovat, počítačovat či oblékat se. Nevymkne. Jen tím ještě více „nakopne“ nakupovací, počítačovací či oblékací průmysl… Heathova a Potterova kniha je psána v typicky americkém (omluva Kanaďanům!) žánru „knihy, která vám poví celou a holou pravdu o světě“.