Sladká vůně smrti

Poslední česky vydané beletristické dílo mexického scenáristy Guillerma Arriagy (Amores Perros, 21 gramů, Babel) osciluje svým rychlým dějovým tempem mezi dětskou říkankou a filmem: Velká láska, pistol práská, pomsta graduje, hrobník se raduje. (...) Sladká vůně smrti je mnohem syrovější a živočišnější než literatura, na kterou jsme v evropském regionu zvyklí. Podprahově odkazuje k dalším ikonickým dílům latinskoamerické literatury. Atmosférou připomíná Kroniku ohlášené smrti od Gabriela Garcíi Márqueze, město Loma Grande pak evokuje Comalu z knihy Pedro Páramo Juana Rulfa. Dějové linie spolu souvisejí a navzájem se nepopírají. Postavy zbytečně nefilozofují, protože jim to není vlastní, černovlasé krásky mají plná prsa a boky, občas přilétne facka a manžel má vždycky pravdu, protože vydělává peníze. Přesto nejde o plochou seriálovou linku. Arriagovi se literární styl podařilo zkondenzovat. Sladká vůně smrti je sice jen útlá kniha, ve čtenáři však zanechá pocit, že právě dočetl kvalitní a mnohovrstevnatý román.