Ve svých esejích z osmdesátých let autor zachytil současné české zakázané výtvarné umění, pro něž se snažil zachovat živou diskusní atmosféru. Jeho eseje tehdy kolovaly ve strojopisech mezi všemi, kdo se zajímali o české výtvarné umění. Portréty Adrieny Šimotové, Magdaleny Jetelové, Vladimíra Janouška, Čestmíra Kafky a dalších umělců patří dnes k základní literatuře o českém umění 70. a 80. let.