(...) Poznáte, že příběh opracovávalo více autorů, nicméně zcela od věci nejsou ani tvrzení, že nejpovedenější pasáže se vyrovnávají stylu Charlese Dickense. Londýn je líčen s odstupem, ale plasticky barvitě, podobně jako mnohé situace, okamžiky. Živě vyvstává tlačenice studentů před voňavým krámkem paní Lovettové stejně jako drásavý smích Sweeneyho Todda. A nedá se ani tak úplně spoléhat na pocit, že víte, jak to všechno dopadne.