S Janem V. jsem se tak trošku znal přes tátu. Po návratu z exilu mi ve své knihovně ukazoval několik regálů "deníku", ze kterého připravoval k vydání Otevřený a Pařížský. Škoda, že nepřipravoval všechno. Asi věděl, že je těžce nemocný a že už to všechno nestihne. Tak aspoň tenhle Otevřený deník.
Osobně mě hrozně mrzí, že o svém tátovi vím tak málo. V tomhle jsme na tom s Janem úplně stejně. Jako dítě člověka zajímají na rodičích jiné věci, když je dospělý, tak ho většinou nenapadne jej vyzpovídat a málokdy si s ním povídá o životě. A když už je ten člověk starý, nemocný, je pozdě.
Jsem nesmírně rád, že takoví lidé, jako třeba Jan Vladislav, po sobě zanechají dílo, ze kterých si člověk o něm může udělat obrázek kapku stejný a kapku jiný, než jak jej vnímal za jeho života.
Možná to zní hloupě, ale k téhle knize se mnohem raději vracím po Janově smrti, než bych tak činil za jeho života. Zvláštní je, že to o svých denících ve své knihovně říkal i sám Jan. Jednou, až tu nebudu, tak si v tom rád počteš. No třeba to někdy bude ve fondech Památníku národního písemnictví.
Cena za knihu je možná zdánlivě velká (i když za těch více než tisíc stránek zase ne tolik), nicméně jsou knihy, které chci mít, chci se k nim vracet a kdy cena nehraje zase tak velkou roli. Tahle je jedna z nich.
Jitko, za mě to vyřešil Ježíšek. Má rád i penzisty. A investice do knih nikdy není vyhozená.
5 hvězdiček - nevím, jestli je to zrovna extáze, ale mám k tomu své osobní důvody.
S Janem V. jsem se tak trošku znal přes tátu. Po návratu z exilu mi ve své knihovně ukazoval několik regálů "deníku", ze kterého připravoval k vydání Otevřený a Pařížský. Škoda, že nepřipravoval všechno. Asi věděl, že je těžce nemocný a že už to všechno nestihne. Tak aspoň tenhle Otevřený deník.
Osobně mě hrozně mrzí, že o svém tátovi
...