Dvě věže (brož.): Pán prstenů II

Tento díl jsem poslouchala jako audioknihu a byla to vynikající volba. Aleš Procházka svým hlasem KAŽDÉ postavě nadělil rozpoznatelnost a specifický charakter a nikdy to nebylo přes čáru. Ani Hmmm, húm Stromovouse, ani Milaaaaašku, hobitci - Gluma a už jenom za to má tento díl za mě 50 hvězdiček. . Dvě věže jsou míň naivnější a míň uvádějící do děje, (logicky) než Společenstvo. Znáš postavy a jejich záměr, tak teď je jen jdeme zachránit, přiřadit společníky a vzhůru do boje. Já se netajím, že Dvě věže jako film zbožňuju. Jejich přímočarou naraci, to jak stmelují seznamovací začátek a osudový konec (Návrat krále). Mají v sobě neklid před bitvou a to by jim mohlo stačit, ale ne - připravte se na zásadní zvraty, velká odhalení nebo nečekané odchylky od filmu(aspoň pro mě). Aragornova rozdílnost s filmem je v mých očích nejmarkantnější. Víc se zná ke svému odkazu, na každém rohu se ohání svým původem a slavným mečem. Musela jsem si dost zvykat. Je to srdcová záležitost hned po prvním přečtení. Entové, přátelství Gimliho a Legolase, střet se Sarumanem, Palantír, nejde vybrat nejlepší moment. Abych teda nebyla jen u pozitiv- oproti filmu mě mrzí menší pompéznost bitvy o Helmův žleb, chabé vymítání Théodéna nebo absence scény Froda se světýlky v močálu . Tak! S jsem připravena na Návrat krále a zničit Prsten, těším se moc. (Ale jestli slavná věta Éowyn je jenom ve filmu, tak takovou odchylku asi nedám :-D)