Nejsmutnější kapela na světě

(...) Není to možná nejlepší povídka souboru, ale nejlépe se v ní odráží Darvasiho oblíbené schéma. Čekání, možná už ani nedoufání. Dočkají se. Ale dobře to pokračovat nemůže. Vlastně to nemůže pokračovat vůbec. Dá se jen ohlédnout a nechat čtenáře to celé uvidět trochu odjinud. Případně zasadit do jiných souvislostí, které se odhalí až po přečtení. Oblibou postavy detektiva a motivu hříchu a viny, navíc přítomností alespoň jedné vraždy snad v každé povídce, by se Darvasiho tvorba mohla do jisté míry blížit detektivkám. Ve výsledku je spíš ale antidetektivní, vraha většinou známe, nebo se vraždy dočkáme až na konci.

(...) S reprezentativním výborem z povídkového díla Lászla Darvasiho se nyní tedy mohou seznámit i čeští čtenáři. A je to setkání intenzivní: Darvasiho prózy o podivně vykolejených lidech jsou velmi sugestivní. HODNOCENÍ LN ****