(...) Jeho skromné literární dílo – čítající vlastně jen dva povídkové cykly, Skořicové krámy a Sanatorium Na věčnosti – se vměstná do jednoho svazku. Přesto je to dílo úctyhodné, živé, objímající celý svět a svým způsobem i vesmír. Za Schulzova života bylo ovšem známo jen nepočetnému kruhu přátel, zejména zásluhou prozaičky Zofie Nałkowské, s níž měl Schulz později pravděpodobně i milostný vztah. Teprve ve druhé polovině 50. let začalo být objevováno širším čtenářským okruhem v Polsku – a ještě později v zahraničí, tedy i u nás.