Hledání smyslu v zážitcích blízkosti smrti

Jak může jedinec prožívat zostřené vědomí vně svého těla ve chvíli, kdy mozek během klinické smrti již nefunguje a křivka EEG se mění v plochou linii? Takový mozek je analogický počítači odpojenému od všech zdrojů energie. Nemůže halucinovat; nemůže dělat vůbec nic. Zážitek blízkosti smrti (near-death experience, NDE) je autentická zkušenost, kterou nelze redukovat na důsledek představivosti, strachu ze smrti, halucinace, psychózy, vlivu léčiv nebo nedostatku kyslíku. Současný světonázor na vztah mezi mozkem a vědomím, zastávaný většinou západních lékařů, filosofů a psychologů, je příliš omezený, než aby mohl přispět k opravdovému pochopení tohoto fenoménu. Dnes máme dobrý důvod předpokládat, že vědomí nemusíme vždycky ztotožňovat s fungováním mozku: zostřené vědomí je někdy možné prožívat nezávisle, mimo tělo. Tento jedinečný sborník, zahrnující i zajímavé postřehy ze zemí mimo Evropu a USA, se zrodil v důsledku snahy šířit obeznámenost s fenoménem zážitku blízkosti smrti mezi odborníky, u nichž lze s velkou pravděpodobností předpokládat, že přicházejí do styku s klienty či pacienty, kteří mají zkušenost s NDE. Je neocenitelný nejen pro klinické pracovníky, ale také pro všechny jedince, kteří zážitek už měli, a samozřejmě i pro všechny čtenáře, kteří se o fenomén NDE zajímají.

***

„Ještě nepřišel tvůj čas, abys tu byl. Tvůj čas teprve přijde. Pošlu pár lidí, aby tě odvedli zpátky… musíš se vrátit.“ Měl jsem se vrátit, ale nebyla tam žádná silnice, po které bych se mohl vydat, a tak hlas přikázal: „Spusťte ho dolů.“ Zazářil světelný paprsek a už jsem kráčel po silnici. Sešel jsem po schodech, a pak, když jsem se ohlédl, nebylo tam nic, jen les… Tak jsem šel podél světelného paprsku, nejdřív lesem, pak po úzké pěšině. Došel jsem ke svému domku, opět jsem vstoupil do svého těla a znovu jsem žil.

.