Pan Sanytr chce svůj tácek a další soudničky

Zpráva ze soudní síně může být sestavena tak, že se jednoduše nedá číst. Čísla paragrafů, kategorie spáchaných činů a provinilec označený iniciálami.
Za všemi těmi zkratkami a čísly se ale přitom skrývají lidské příběhy. Někdy smutné, někdy veselé, mnohdy tragikomické, plné člověčiny, lidských slabostí, tu těžších, tu lehčích hříchů či hříšků. Stačí, aby do soudní síně přišel ten, kdo má na příběhy čich. Ze zprávy od soudu se vyloupne text, který se dá číst i po letech. Takoví dva novináři se scházeli ve dvacátých a třicátých letech minulého století v pražské kavárně Tůmovka v Lazarské ulici naproti zemskému soudu. Jmenovali se František Němec a Karel Poláček. Pod jejich skřípajícími pery se rodila soudnička...