Objevy pozdního čtenáře: „Druhé čtení“ českých autorů od Máchy k Havlovi

Navzdory výtkám Uhdeho provětrání českého literárního kánonu v žádném případě není na škodu, a pokud vyvolá debatu, co je z něj ještě živé a co ne, může být užitečné. Jen váhám, nakolik se kniha dá doporučit řekněme studentům připravujícím se na maturitu, protože zpochybňovat naše „literární velikány“ před zkušební komisí tak, jak to dělá Uhde, by se jim mohlo krutě nevyplatit.