Karel Havlíček. Portrét novináře

Vliv Karla Havlíčka Borovského u nás po jeho smrti býval takový, že se k němu hlásily odlišné názorové proudy a hned několik českých generací, z nichž si ale každá jeho odkaz interpretovala k obrazu svému. Je skvělé, že k těmto verzím přidal Bohumil Doležal i svoji vlastní, dnešní. Přitom je jasné, že se nemusí líbit každému, ani současnému pánu Pražského hradu ne, a ten se přitom na KHB, když se mu to hodí, občas odvolává.

Výborná studie Bohumila Doležala o Karlu Havlíčku Borovském vypovídá nejen o minulosti, nýbrž i o dnešních problémech. Kniha rozebírá klasikovu novinářskou činnost, která byla jeho nejsilnější stránkou. (...) Nejpozoruhodnější na Doležalově knize je fakt, že ačkoliv je z ní patrný autorův obdiv k velkému novináři, naprosto není apoteózou jakéhosi neomylného ducha. Doležal k Havlíčkovi přistupuje tak, jak on přistupoval ke svým tématům: realisticky a kriticky. Platí to například, když rozebírá Havlíčkovo pojetí vztahu Čechů, Rusů a obecně Slovanů či když komentuje jeho chvílemi až nenávistný postoj k Polákům či Maďarům. A když líčí Havlíčkovo zásadní nepochopení emancipačních snah Slováků, jako by k nám přes propast času promlouvala nedávná minulost.