(...) Text však může i přes své stáří a stručnost sloužit jako spolehlivý souhrn toho, čemu všemu lze v rámci specifického mezioboru sociologie literatury věnovat pozornost. Dělení na základní oblasti autor - dílo - čtenář, tehdy nepochybně inspirované Romanem Ingardenem, a rozšířené o otázku cesty díla od autora ke čtenáři (téma, které později zaujalo např. R. Escarpita) je platné stále. I odstavcové zmínky a nápady, které autor rozvíjí jen minimálně (cenzura, konvence, koloniální literatura, plagiarismus, mecenášství, dílo jako komodita, čtenářství), ukazují směry, jimiž se sociologie literatury za uplynulých šedesát let pustila.