Podle referencí a také toho, že jsem četla Watsonovu předchozí knihu Jedenáct, jsem se opravdu těšila a byla jsem zvědavá. Ta kniha mě ale ještě mnohonásobně překvapila a předčila mé očekávání. Je - je opravdu zvláštní. Na Pouto nemůžete mít nemastný neslaný názor. To prostě nejde. Buď budete Dominicovi a Veronice fandit, nebo budete pár naprosto odsuzovat a všechno se vám bude zdát zvrácené. Každopádně myslím, že to jsou atributy povedené knihy - rozvrátit společnost na dva tábory a donutit ji přemýšlet.
Samotný příběh je milý. Vyprávěný Dominikem už když je v pokročilejším věku - už od začátku vám dojde, že ten muž něco tají. Přesto vám ale bude velice milý a sympatický, skoro jako všechny postavy v knize. A je to asi tím, že jsou tak dobře propracované a nechybí jim lidskost - nejsou prostě ploché. A najednou vám vlastně ta kontroverzní část příběhu přestane vadit. Najednou začnete vnímat jen ty postavy, jejich vzájemné dialogy a vztahy. Jako v každém jiném příběhu.
No já osobně si myslím, že je to zvrácenost, nic to ale nemění na faktu, že Pouto je velice kvalitní kniha. Přinutí vás uvažovat, přinutí vás na věci hledět z jiného úhlu. Já sama jsem s ní chvíli strávila a vůbec nelituju. Zase jsem si rozšířila svoje obzory v mezilidských vztazích - neboť ty jsou nevyzpytatelné.
Já na Pouto hledím jako na knihu o dvou nešťastně zamilovaných lidech... zbytek už není tak důležitý.
Podle referencí a také toho, že jsem četla Watsonovu předchozí knihu Jedenáct, jsem se opravdu těšila a byla jsem zvědavá. Ta kniha mě ale ještě mnohonásobně překvapila a předčila mé očekávání. Je - je opravdu zvláštní. Na Pouto nemůžete mít nemastný neslaný názor. To prostě nejde. Buď budete Dominicovi a Veronice fandit, nebo budete pár naprosto
... 
