Křižovatky

Já už jsem měla tu možnost si knížku přečíst a jsem za to hrozně ráda, je totiž naprosto úžasná! Nečekala bych, že bude tak skvělá. Chatrč mě sice fakt dostala, takže jsem tušila, že i Křižovatky za to budou stát, přesto jsem i tak překvapená. Velice mile překvapená.

Příběh je to opravdu hluboký a smysluplný. Možná by se někomu na první pohled mohlo zdát, že autor jen planě moralizuje, a že všechen jeho záměr je prvoplánový. Podle mě je to špatný pohled, podle mě je to jen skutečná výpověď a autorovo přesvědčení. Křižovatky jsou totiž velice pravdivé a mají smysl a skoro až poselství. Což ale z knížky nedělá něco laciného, co se chce nějak tvářit či zalíbit, v Křižovatkách je to doopravdy. Když totiž čtete a dočítáte se tu pravdu, přeběhne vám mráz po zádech a to dělají jen dobré knihy. Musíte se najednou zamyslet a uvažovat sami nad sebou.

A že se v příběhu mluví o Bohu? No a co, Bůh a náboženství je součástí lidské kultury od nepaměti, to s tím vlastně nijak nesouvisí. A navíc je to všechno tak podané, že vám to ani tak nepřijde. Kniha a ani autor nikomu rozhodně Boha nevnucují, jen ukazují jeho podobu.

V každém případě jsem opravdu ráda, že jsem si Křižovatky mohla přečíst. Rozhodně to ale není naposled, brzy se k nim zase vrátím. Stojí totiž za to a možná i za víc.