Gustav Meyrink - Mystik: a povídka Hodinář

Ze svých osobních chaotických zkušeností námořníka v kocábce sebe sama autor odvozuje, že jedním ze základních kroků může být cesta do Průlivu ticha. Protože slyšet ticho, vnořit se do ticha, slyšet šplouchání vlnek neslyšitelnosti, je jedním z prvních navigačních kroků. V tichu, které přehluší svět žvanivosti, se člověk stává pozornějším, vplouvá do Průlivu soustředění, kde je schopen vnímat signály širšího světa.
Neboť sebeduchovnější člověk využívá většinu toho, co kdokoliv jiný. Tak to ukazuje Meyrink vesvých okultních románech, kde jsou hlavní hrdinové bezmocní vůči fyzickým a psychickým útokům z okolí.
Meyrink ve svých románech varuje, že moudrost či hluboký duchovní vhled do skutečného světa mnohdy nemusí představovat zvýhodnění ve světě lidí. Je osobním, těžko sdělitelným bohatstvím. Kdo najde tento meyrinkovský poklad, nemusí se z něho těšit. Protože ve světě kralují lidé ryze praktičtí v bezohledném až krutém smyslu slova. Z tohoto pohledu je nepochybně zázrakem, že ještě existuje lidská kultura...